Jak na věc


vrozená vada ledvin

Klinický obraz, vyšetřovací metody

    V 60-tých letech se udával až 20% výskyt VDK v naší populaci, přitom luxací byla až 3%. V 80-tých letech byl hlášen 5% výskyt VDK a po zavedení sonografické diagnostiky se tato čísla nadále snížila. Ve skutečnosti se tato vrozená vada kyčelního kloubu vyskytuje v celé Evropě s incidencí 1-3%, rovněž tak je stejně frekventní výskyt hlášen z Japonska či ze zemí Středního východu. V USA je situace obdobná u bílé populace, mezi afroamerickou je incidence výrazně nižší. U původního indiánského obyvatelstva je podle literárních zdrojů až 5% výskyt luxací (Indiáni kmene Navajo).
    Ve II. etapě jsou všechny děti i s původně negativním nálezem cíleně vyšetřovány a jednotlivé stupně DDH jsou léčeny podle nálezu. Vyšetření v II. etapě je vždy klinické a sonografické a je prováděno ortopedem příslušně školeným v ultrazvukovém vyšetření dětských kyčlí.


Historie a současnost registrace vrozených vad v ČR

    Léčba dětí s kyčelní dysplasií prodělala ve 20.století zásadní rozvoj, který byl umožněn rutinním zavedením  rtg vyšetření. K rozmachu operačního léčení přispěla podstatným způsobem možnost krevní transfuze. Vada je známa od dob Hippokratových a nápravě vrozeného vymknutí kyčle byla vždy věnována značná pozornost. Nicolas Andry v r. 1741 formuloval ortopedii jako lékařský obor, pečující o správný vývoj pohybového aparátu rostoucího organizmu a vrozené luxaci kyčle je věnována patřičná část textu. Pravaz (1847) ve Francii začal používat k nápravě vymknutí trakce, v 80.letech 19.století byla vypracována metoda postupné repozice manipulací a následnou fixací v sádrové spice. Na přelomu 19. a 20. století začíná se prosazovat operační léčení. 
    Vyšetřování dětí na vrozené vady kyčelního kloubu upravuje novela vyhlášky č. 17/77 z r.1996. Všechny děti narozené v ústavním zařízení mají být podle této právní normy vyšetřeny ortopedem v prvním týdnu po narození, a to klinicky a do 3 týdne života i sonograficky.


Národní registr vrozených vad (NRVV)

    U všech způsobů léčení DDH se jedná o zajištění abdukčně flekční polohy v kyčelních kloubech, která je nutná ke správnému vývoji. Podmínkou je, aby kyčel byla centrovaná a byl volný pohyb v kyčelním kloubu. Abdukčně flekční polohu u nejlehčích stupňů dysplasie zajišťuje běžně používané široké balení, doplněné eventuelně tzv. dečkou, což je v podstatě modifikovaná Frejkova peřinka. Stejný efekt má i modernější způsob balení do plenkových kalhotek a není již třeba přidávat další látkovou plenu. Velmi šetrnou léčebnou pomůckou pro novorozence jsou látkové Wágnerovy punčošky. Pro subluxace představují léčebnou metodu volby Pavlíkovy třmeny, které jsou v současnosti nejpoužívanější metodou DDH v celosvětovém měřítku. Třmeny je třeba správně nasadit a pravidelně kontrolovat ortopedem. Léčba zpravidla trvá 3-4 měs., třmeny jsou účinné přibližně do 9 měsíců věku.
    V ČR byla frekvence výskytu kyčelní dysplasie vždy nadprůměrná a dokonce se hovořilo o tzv. „české kyčli“ (böhmischeHüfte). Také proto se československá ortopedie významně podílela na zlepšení léčebných postupů jak na poli konzervativním tak i operačním a tzv. systém trojího síta, ve své době ojedinělý na světě, uzákoněný v r. 1977 je stále platný a byl v různě modifikovaných formách použit pro tvorbu léčebných postupů v dalších vyspělých zemích.
    Mezi 12.-16. týdnem života je provedeno klinické a sonografické vyšetření (a v případě jakýchkoliv diagnostických rozpaků i rtg) v tzv. třetím sítu a týká se zejména těch dětí, které z různých důvodů ještě nebyly vyšetřeny nebo jsou již léčeny a rovněž tak u dětí, kde nebyla ve II. sítu vyvinuta epifyzární osifikační jádra při jinak normálním nálezu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00