Jak na věc


vrozená vada ledvin

Klinický obraz, vyšetřovací metody

    Aktuálně používané léčebné postupy mají ukončit léčení do začátku chůze, tj. do věku jednoho roku, při minimalizaci vzniku a vývoje avaskulární nekrozy. Reziduální dyspasii je možno úspěšně operovat v pozdějším věku. Nekróza, která jednou vznikne, poznamená svého nositele na celý další život deformitou kyčelního kloubu, zkratem končetiny, omezením pohybu a nápadným kulháním. Právě závažnost těchto komplikací soustřeďuje oprávněně veškerou terapii DDH do rukou ortopedů.
    V Českých zemích je zavedeno používání termínu vrozená dysplasie kyčelní (VDK). Tento pojem zahrnuje celou škálu jednotlivých stupňů této vady od lehkého opoždění osifikace proximální epifýzy femoru až po kompletní dislokace s různě závažným vývojovým defektem acetabula. Často používaný termín vrozená kyčelní luxace, LCC – luxatiocoxaecongenita, nebo též vrozené vymknutí kyčelní se rovněž někdy používá k označení celého syndromu. Až do 80. let se přikládal značný podíl dědičnosti. Na základě recentních studií Dunnových byl ortopedickou veřejností přijat závěr, že se nejedná o čistě dědičné postižení, nýbrž o vadu polohovou, vznikající působením zevních sil na plod v době organogeneze. Pozitivní rodinná anamnéza byla zjištěna cca u 3% kyčelní dysplasie, čili stejně jako u ostatních posturálních deformit. Na základě těchto zjištění se zavedlo používání zkratky DDH – developmentaldysplasiaofthe hip (polohová dysplasie).


Národní registr vrozených vad (NRVV)

    Léčba dětí s kyčelní dysplasií prodělala ve 20.století zásadní rozvoj, který byl umožněn rutinním zavedením  rtg vyšetření. K rozmachu operačního léčení přispěla podstatným způsobem možnost krevní transfuze. Vada je známa od dob Hippokratových a nápravě vrozeného vymknutí kyčle byla vždy věnována značná pozornost. Nicolas Andry v r. 1741 formuloval ortopedii jako lékařský obor, pečující o správný vývoj pohybového aparátu rostoucího organizmu a vrozené luxaci kyčle je věnována patřičná část textu. Pravaz (1847) ve Francii začal používat k nápravě vymknutí trakce, v 80.letech 19.století byla vypracována metoda postupné repozice manipulací a následnou fixací v sádrové spice. Na přelomu 19. a 20. století začíná se prosazovat operační léčení. 
    V 60-tých letech se udával až 20% výskyt VDK v naší populaci, přitom luxací byla až 3%. V 80-tých letech byl hlášen 5% výskyt VDK a po zavedení sonografické diagnostiky se tato čísla nadále snížila. Ve skutečnosti se tato vrozená vada kyčelního kloubu vyskytuje v celé Evropě s incidencí 1-3%, rovněž tak je stejně frekventní výskyt hlášen z Japonska či ze zemí Středního východu. V USA je situace obdobná u bílé populace, mezi afroamerickou je incidence výrazně nižší. U původního indiánského obyvatelstva je podle literárních zdrojů až 5% výskyt luxací (Indiáni kmene Navajo).
    KONTAKT - 577 042 140 - pouze čtvrtekzdr. sestra:  Jana BalouškováORDINAČNÍ HODINY - Zlín GEMINIPondělí 15.30-18.30    objednává se pouze přes web stránky


Historie a současnost registrace vrozených vad v ČR

    U všech způsobů léčení DDH se jedná o zajištění abdukčně flekční polohy v kyčelních kloubech, která je nutná ke správnému vývoji. Podmínkou je, aby kyčel byla centrovaná a byl volný pohyb v kyčelním kloubu. Abdukčně flekční polohu u nejlehčích stupňů dysplasie zajišťuje běžně používané široké balení, doplněné eventuelně tzv. dečkou, což je v podstatě modifikovaná Frejkova peřinka. Stejný efekt má i modernější způsob balení do plenkových kalhotek a není již třeba přidávat další látkovou plenu. Velmi šetrnou léčebnou pomůckou pro novorozence jsou látkové Wágnerovy punčošky. Pro subluxace představují léčebnou metodu volby Pavlíkovy třmeny, které jsou v současnosti nejpoužívanější metodou DDH v celosvětovém měřítku. Třmeny je třeba správně nasadit a pravidelně kontrolovat ortopedem. Léčba zpravidla trvá 3-4 měs., třmeny jsou účinné přibližně do 9 měsíců věku.
    Ve II. etapě jsou všechny děti i s původně negativním nálezem cíleně vyšetřovány a jednotlivé stupně DDH jsou léčeny podle nálezu. Vyšetření v II. etapě je vždy klinické a sonografické a je prováděno ortopedem příslušně školeným v ultrazvukovém vyšetření dětských kyčlí.
    Velmi důležitým klinickým příznakem je asymetrie glutálních rýh, asymetrie  vulvy a zkrat končetiny. Alarmujícím příznakem je omezení pohybu kyčelního kloubu.
    Vyšetřuje se konfigurace pánve, rozsah pohybu v kyčelních kloubech, spontánní motilita a stabilita kyčelního kloubu. Každá asymetrie, ať již při aspexi nebo klinickém vyšetření je vždy spojena s podezřením na DDH. Základním klinickým vyšetřením je Ortolaniho příznak, který lze vybavit při převádění luxované kyčle do abdukce. Dalšími vyšetřovacími manévry se testuje stabilita kyčelního kloubu (Barlow, Le Damany, Bettman).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00