Jak na věc


výstava koček olomouc

Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet …

    Christian Tode je fotografem ženského světa. Tímto světem rád proplouvá a sám - skrytý za objektivem svého aparátu - loví záblesky vizuálních zpráv, které jeho modely vysílají do světa a jemu samotnému. Hledáčkem neúnavně loví skrytá tajemství, které mu jeho modely sdělují svými gesty a výrazy těla i obličeje.
    „Malba Michaila Ščigola je pevně ukotvená v jeho subjektivním vnímání okolí i fenoménu života. Využívá malování jako autoterapii, jako způsob vyrovnávání se s životem a světem, princip hledání a ukotvení, osahávání fyzického a duchovního prostoru, ve kterém se ocitl, druh komunikace pro navazování vztahu a kontaktu s okolím, hledání sama sebe a nacházení místa v životě a struktuře světa. Distanc mezi autorem a zobrazovanou scénou přitom zůstává minimální a osobní zainteresovanost vysoká. Obrazy vypovídají o světě jednoho člověka i celého lidstva, světě těkavosti, pomíjivosti, rozpadu, ale i vzpoury a naděje, světě každodenních všedních minut i vesmírného trvání, světě banalit i univerzálních pravd. Jde o svět přísně individuální, ale zároveň dráždivý, protože nás vtahuje do sebe svou silou všeobecné platnosti a pravdivosti, podoby se světem, který nás čekal, čeká a bude čekat“.


Předměty Pražanů kolem roku 1900

    Obrazy Vladimíra Kiseljova vyjadřují jeho komplexní synestetické vnímání světa - autor vnímá hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tedy vzácně propojuje všechny smysly diváka - barvy, filosofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas. Jeho tvorba je promýšlená a prožitá autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla a jeho vhled do mechanizmů světa. Autor vždy na vernisáži komunikuje s publikem, poskytuje výklad svých obrazů, čímž osvětluje příběhy a symboly, které jsou v nich obsaženy. Zrealizoval již přes osmdesát samostatných výstav maleb - mimo jiné na Biennále ve Florencii, největší mezinárodní výstavě scénografie - Prague Quadriennale 2015, v Berlíně, Vídni, Lipsku, Edinburgu, Kodani, Ženevě. Mezi výstavy maleb Vladimíra Kiseljova patří i tři v prestižní pražské Galerii kritiků, v Paláci Adria. Kurátorkou byla kunsthistorička Vlasta Čiháková Noshiro, předsedkyně Unie českých výtvarných kritiků, dále v Arthotelu Le Palais v Praze, s kurátorkou Alenou Bartkovou
    Vezli jsme hoodně moc morčátek na předání, nejen od nás, ale i od více chovatelů. Na vystavení 6 samiček.Výstava se konala venku na dvorku, bylo krásné počasí, takže jsme si den krásně užili.
    Po celý duben bude ve Viničním altánu zpřístupněna výstava fotografií Karla Richtra Women: Scenes in the library. Autor na sebe upoutal pozornost kromě tvorby samotné také vynuceným předčasným ukončením stejnojmenné výstavy v knihovně AVČR na sklonku minulého roku. Současnou výstavu ve Viničním altánu autor navíc obohatí některými dalšími díly, která v rámci této „putovky“ dosud prezentována nebyla.
    Máme menší chov ve světlé řadě: krémová-bílá, buff-bílá, krémová a bílá.
    *Poslední vrh čekáme koncem června/začátkem července. Další samičky plánujeme připouštět v srpnu a září - další miminka budou tedy koncem léta a během celého podzimu. Více v plánovaných odchovech.


Sametová revoluce v plakátech Muzea hlavního města Prahy

    Výtvarné činnosti se v různých časových prodlevách věnuji již od dětství. Výtvarno je pro mě prostředek k vyjádření toho, co kolem sebe vnímám a nad čím přemýšlím. Je to práce, která mi zároveň pomáhá nalézt pochopení a souvislosti mezi vším, co mě v nějaké formě v životě potkává anebo čeho jsem svědkem. Jedná se o jednu z mála činností, při kterých dokážu zapomenout na čas a plně se ponořit do příběhu, který vytvářím.
    Volný spolek FF16 byl založen v roce 2016 malíři Karlem Práškem a Šimonou Součkovou a fotografem Pavlem Talichem. Hned v tomto roce vystavují v Chamaliers / Clermont.Ferrand.
    Narozen v roce 1974 v Moravské Třebové. Vyučen jako jeden z posledních v dnes již zaniklém řemesle knoflíkář – perleťář. Tento využívá i k tvorbě autorských šperků z přírodní perleti v kombinaci z různými materiály. Nikdy nestudoval žádnou uměleckou školu. Díla vytváří nekonvenčními a mnohdy i kuriózními technickými postupy, často používá nalezené věci, které dle jeho slov „mají stopu života“. Dá říci, že po období surrealismu navazuje na výraznou stopu českého informelu, čím ho oživuje a staví do pozornosti na scéně dnešního umění. Vedle výtvarné tvorby se věnuje autorskému psaní, tvorbě animovaných filmů formou pixilace a také fotografií.


Strašnice ... zahrada Prahy, brána armád...

    Nar. 1976 Kytarista a zpěvák kapely WOHNOUT. Vystudovaný loutkař, funguje též jako grafik a výtvarník. Mnoho let se živil úpravou a retuší fotografií. V České republice byl jedním z nejvyhledávanějších v tomto oboru. V posledních letech se začal věnovat animaci, videu a střihu. Do světa vypustil několik klipů a pohádek. Napsal a ilustroval knihu Deník mořskýho ježka. V současnosti se aktivně věnuje výtvarnému projektu ART332 spolu se svou kurátorkou Renátou Mužíkovou. Honza Homola tvoří převážně svou vlastní technikou počítačové malby DigitalAcryl332®, která je jeho poznávacím znamením a zároveň unikátním způsobem kombinace nejmodernějších a klasických výtvarných stylů.
    Jiří Wackermann je členem Německého fotografického svazu (DVF), vystavuje však převážně samostatně. Své fotografické obrazy představil veřejnosti na výstavách v Německu, České republice a Brazílii. Jeho práce byly též presentovány na stránkách fotografických časopisů PhotoKlassik, Brennpunkt a Schwarzweiss.
    Má nejnovější série obrazů pro tuto výstavu má opravdu specifickou paletu barev, které zrcadlí mou náladu. Jsou velmi pestré a vyjadřují jisté natěšení se na něco nového a určitý posun v mém životě.
    V roce 2017 připravilo Muzeum hlavního města Prahy venkovní panelovou výstavu První světová válka v životě Pražanů, jejíž upravená verze je ke shlédnutí na webových stránkách muzea. >


Pro kamna ke Špačkovi / Kachle a kamnářství v renesanční Praze

    Výstava Skupiny DWAU je čtvrtou společnou výstavou Ivana Králíka a Petra Tošovského, dvou výtvarníků, které přes rozdíl generací a odlišný výtvarný projev spojuje produktivní přátelství. To je akcentované géniem loci Královských Vinohrad. Ten prosvítá během jejich četných setkání a hovorů, kdy vzájemně sdílí své umělecké i životní postoje. Setkávají se nejen v ateliéru, ale řečeno slovy Vladislava Vančury, také v přívětivém útvaru hostinském v Lucemburské ulici.
    Na současné výstavě ve Viničním altánu Ivana Vostřáková prezentuje soubor svých nejnovějších fotografických koláží pod názvem Příběhy.
    Ve Viničním Altánu v pražské Grébovce představí aktuální sérii digitálních grafik na téma “Různé formy Boha” a ukázku svých ručně kreslených deníků, které jsou obvykle základem jeho tvorby. Vernisáž výstavy Dvanáctero se uskuteční 31. října 2018, v 18 hodin. Výstava potrvá do 30. listopadu 2018.
    V následujícím měsíci můžete ve Viničním altánu shlédnout výstavu dvou velmi výrazných autorů – autodidaktů. Jsou jimi Daniel Váchal a Miroslav Pangrác.
    Během devadesátých let měl Jacinto několik úspěšných výstav v Portugalsku, na kterých představil své olejomalby, kovové sochy, kresby na karbonovém papíře a koláže.
    „Expresívní romantik, romantický expresionista, dokumentarista života, indikátor duše, vytrvalý hledač pravdy, komentátor krajiny i událostí, vynalézavý vypravěč“.


Vítejte na stránkách Oficiální Zlaté chovatelské stanice morčat Imagine Mariva

    Michail Ščigol se narodil 26.srpna 1945 v Čeljabinsku, v Ruské federaci, ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnoval architektuře, sochařství a malbě.
    Od roku 2014 do roku 2017 studovala na Art & Design institutu v Praze, v atelieru grafiky a malby, který úspěšně zakončila státní zkouškou. Dále se zdokonaluje a postupně začíná pronikat se svými obrazy do veřejných galerií a soukromých sbírek.
    Igor Hardunka už během svých studií na Akademii výtvarných umění důvěřoval spíše tradičnímu zobrazení, obracel se více do minulosti, inspiroval se klasickým evropským malířstvím a své náměty ohledával skrze křesťanskou ikonografii. Osobní zážitky transformoval do mystických výjevů a vizionářských kompozic, kde on sám znázorňuje alegorickou postavu vyhoštěnou z tohoto světa. Studoval po celou dobu v ateliéru klasických grafických technik, kde zhodnocoval své předchozí zkušenosti a rozvíjel nesporný kreslířský talent. 
Po absolutoriu se Igor Hardunka z osobních důvodů na dlouhou dobu umělecky odmlčel a pozvolna sbíral odvahu k tomu, aby se mohl po více než deseti letech vrátit a znovu bojovat s hmotou v malířském ateliéru.


Od nitě ke košili / Textil a móda středověkých Pražanů

    "Často své výtvarné záměry realizuji použitím netradičních materiálů, zejména těch nalezenými v ulicích“.


Imagine Mariva | Chovatelská stanice morčat US Teddy

    Malíř Richard Náhlovský se narodil 22. května 1957 v Turnově, dětství prožil v Rovensku pod Troskami, kde příznačné okolí s krajinou Českého ráje a dominantou hradu Trosky do jisté míry určilo jeho umělecké směřování. Svůj talent prohloubil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1981 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Františka Jiroudka. Zde získal solidní základy malířského řemesla – kresba, kompozice, malířské techniky, využití barev a světla. Profesorova osobnost se ukázala být natolik silná, že po absolutoriu v roce 1987 začal Richard Náhlovský prožívat složitý a obtížný zápas o osobní výtvarný výraz. Do svých 33 let žil a pracoval v Rovensku, námětově čerpal z uhrančivých reálií Trosek. Převažovala krajina a zátiší zhodnocené silně expresivním pojetím tvarů a barev. Přicházející umělecká krize téměř končí sebezničením. Richard Náhlovský podstupuje zápas sám se sebou, zápas o hodnotu a podobu budoucího malíř
    Výstava byla Duo tzn. dva posudky od Slovenské a Maďarské posuzovatelky. Vedlo se nám více než skvěle :).Naše maličká Secret Love Imagine Mariva obhájila titul Best in Show výstavy :) .A ostatní umístění:Secret Love IM - 2. US Teddy, 1. Krátkosrsté Baby a BIS VýstavyFufičuči IM - 1. US Teddy a 3. Krátkosrsté AdultRosemary IM - 2. Krátkosrsté BabyEowyn IM - 3. US Teddy
    Jak dnes v Praze žijí lidé bez domova? Kde bydlí, čím se zabývají, o čem sní? Někdy stačí odbočit z ulice, přelézt plot a ocitnout se uprostřed skryté periferie. >
    Otakar Petříček je amatérský fotograf - autodidakt, samostatně se vzdělávající za pomoci dostupné literatury a vlastní tvůrčí praxe, často cestou pokusů a omylů. Začínal fotografovat legendární středoformátovou dvouokou zrcadlovkou Flexaret a po dlouhém období s kinofilmovým fotoaparátem se od začátku současného tisíciletí věnuje téměř výhradně digitální fotografii.


Poklady sbírek Královéhradeckého kraje

    Valdštejnovo náměstí 1506 01 Jičín+420 493 532 204IČO: 084549Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.www.muzeumhry.cz
    Lenka Štěpaníková se narodila 25.4. 1987 ve Zlíně. Vystudovala Střední průmyslovou školu polytechnickou. Výtvarné dovednosti si osvojovala pod vedením ak. malířky Naděždy Čančíkové. Grafice se začala věnovat v roce 2008. Momentálně dokončuje grafiky k Dantově Božské komedii a soubor volných ilustrací inspirovaných verši Bohuslava Reynka, Vše technikou suché jehly.Má za sebou několik kolektivních výstav. Z těch významnějších:- Hosté Hollaru 2011, galerie Hollar Praha- Galerie Drahomíra, Karlovy Vary 2015, společně s Tomášem Hřivnáčem- mezinárodní soutěž Celebrating print, galerie KADS New York, 2015
    studoval psychologii na Karlově universitě v Praze a věnoval se poté výzkumné činnosti v oborech psychofysiologie a neurofysiologie. Působil na vědeckovýzkumných institucích v Československu, Švýcarsku a Německu, kde od r. 1998 žije trvale.
    Před pěti lety se Jacinto přestěhoval do Čech, kde pracuje se surovými materály, poskytnutými přírodou, ty jsou pak transformovány do expresivních maleb.


Hrob bylanské kultury ze Suchdola

    Venkovní panelová výstava pod názvem Praha 1989 – cesta ke svobodě představuje veřejnosti osudové okamžiky naší novodobé historie, které předznamenaly blížící se konec komunistického režimu v Československu. >


Přejete si zasílat Newsletter e-mailem?

    Fotograf Vojtěch Vlk prezentuje serii fotografií odkazující ke krajině. Fotografií na první pohled neostrých a jaksi rozmazaných, při bližším pohledu však v detailu ostře prokreslených. S podobně zpracovanými fotografiemi jsme se v tvorbě Vojtěcha Vlka již jednou setkali. Bylo to v roce 1998 a tyto fotografie nafotil během své stáže na Bezalel akademii v Jeruzalémě. Tehdy se nám skrze fotografie obyvatel věčného města a jeho zákoutí doslova zjevil rozpohybovaný genius loci tohoto jedinečného místa. Klademe si otázku: Proč se Vojtěch Vlk vrací po tak dlouhé době k tématu pohybu a rozostřených kontur ve svých fotografiích? A proč volí právě krajinu jako scénu pro ztvárnění svých vizí? Vojtěch Vlk je úspěšný portrétní fotograf .... a nebojme se to říci úspěšný komerční fotograf. Je však také zároveň - tvůrce, který má velkou vnitřní potřebu umělecké tvorby. A nechce se nachat lapit každodenní rutinou komerční ateliérové práce pohybující se v ostrých a vymezených hranicích. Jeho touha a pn
    Maminkou je celokrémová Juli IM a tatínek Lancelot IM. Ve vrhu je krémová samička a bílá samička a sameček s vlohou pro krémovou. Miminka jsou k zamluvení :) , více o vrhu v sekci - naše odchovy.
    Výtvarník s výrazným a osobitým rukopisem, má rád velký formát a do svých maleb stylizuje biblické i světské děje a postavy. Inspiraci čerpá z mytologie, náboženství, historie, běžných životních situací a osobních prožitků, ale také z podvědomí, snů a duchovních vizí.


Vyzvání k tanci – taneční pořádky a vějíře druhé …

    Marie Ban (*1982) Vyrůstala a studovala v Praze. Po dokončení přírodovědně zaměřeného gymnázia se rozhodla pro výtvarnou dráhu a roku 2000 nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze a věnovala se klasické malbě a restaurování v ateliéru profesora Karla Strettiho. Roku 2004 odjela na studijní stáž do španělské Granady, kde ji vůně moře, jižní vítr a jiné osudové okolnosti přiměly k tomu, že se do Prahy na akademii už nevrátila. V Andalusii žila 9 let a kromě malby se věnovala nejprve józe a humanitárním činnostem a později podnikání. Založila značku oblečení, jehož potisky navrhuje, několik let provozovala malý obchod v malebném přímořském městečku Nerja. Zároveň se věnovala ilustraci a grafickému designu. Později se ale rozhodla Středomoří opustit a vrátila se do Čech. Od roku 2013 žije na venkově severně od Prahy na okraji Kokořínska.
    Jacinto Alves se narodil v roce 1970 v portugalském Castelo Branco a malovat začal již v raném věku. O své tvorbě, zvláště o jejích počátcích, se vyjadřuje takto:
    Do výstavního plánu se snažíme zařazovat jak osvědčenější autory, tak i méně zavedené výtvarníky a fotografy, jejichž práce nás nějakým způsobem oslovuje a které tak rádi podpoříme v jejich tvorbě. Vystavovali zde fotografové jako Petr Zhoř, Josef Hník, Rudolf Jung nebo Ivana Vostřáková a výtvarníci Karel Prášek, Josef Hnízdil, Michail Ščigol, Václav Benedikt nebo Alena Petříčková.Z mladších či méně zavedených autorů například Andrzej Cieslar, Lenka Štěpaníková, Vlasta Handzelová a Jacinto Alves, Marie Ban, Irena Trefilová, Norbi Kovács, Otakar Petříček, Filip Buryán, Karel Richtr a Christian Tode.


První světová válka v životě Pražanů

    Ve své tvorbě navazuje na východiska a podněty z formativních let – patrné jsou vlivy surrealismu a magického realismu – neupisuje se však žádnému „-ismu“, není vázán žádnou programovou posicí. Dopřává si volnost pohybu od prosté optické lyriky až po syrový informel. Své obrazy chápe jako „nálezy a zprávy z území mezi fakticitou a fantasií.“
    Pozor, výstava bude s ohledem na autorovu původně neplánovanou účast na výtvarném plenéru ukončena již tento pátek 22.9.Poslední možnost shlédnout obrazy je ve čtvrtek 21.9., do konce zavírací doby Viničního altánu.
    V následném roce v Galerii Ambit, Praha a v roce 2018 jsou tři z jeho členů vybráni k vystavení svých děl na výměnné akci pod patronátem Francouzského institutu v Praze s názvem Le Havre-Praha.
    Autor je architekt, rád ovšem také vstupuje s barvami na paletě a štětcem v ruce do imaginárního, svobodného prostoru malířství, aby ztvárnil inspirační podněty a impulsy ze svého podvědomí. Vystavoval obrazy a kresby s tematikou krajiny a města, civilizační témata, ale také výtvarné záznamy z cest za uměním a architekturou. V současnosti jeho malba směřuje k abstraktní expresi, vytváří také závěsné objekty z nalezených předmětů .


Objektivem fotografa Jovana Dezorta

    Irena Trefilová (1967*) se malířství a výtvarnému umění učila u Dany Puchnarové, Karla Těšínského a Ludmily Jiřincové. Její díla jsou projevem bohaté emocionality, barevné harmonie odkazují k hudebnímu cítění. Vystavovala doma i v zahraničních galeriích – má obdivovatele nejen v Evropě, úspěšné výstavy měla také v Káhiře a Casablance.
    Subtilní taneční pořádky i rafinované vějíře, jejichž početnou sbírku spravuje Muzeum hl. města Prahy, výstižně dokumentují nebývalý rozkvět plesů, tanečních zábav... >
    Oba autoři již svá díla prezentovali na mnohých výstavách a jsou zastoupeni jak v českých, tak zahraničních sbírkách. Spojuje je ovšem nejen jejich autodidaktismus, zastoupení ve sbírkách a po technické stránce i fakt, že oba malují olejový barvami. Jsou to oba dva velmi intuitivní a citliví autoři, kteří se rádi výtvarně vyjadřují na větších plochách, rádi se rozmáchnou, ale zároveň jejich práce obsahují i velmi křehce a filigránsky zpracované detaily, které jsou nezbytnou součástí celého zpracovávaného díla. Miroslav navíc maluje i akrylovými barvami a používá kombinovanou techniku, která mu umožňuje dobře ztvárnit prvky struktury. Ta se zdá být středobodem jeho zájmu.


Listopad 1989 v pražských ulicích

    - sídlo Evropského parlamentu v Bruselu 2008, - Muzeum Andy Warhola 1991, 2005 - Parlament České republiky 2004 - Muzeum moderního umění Ukrajiny v Kyjevě 2011,- Art-centr Oděssa 2011,- Katedrála Sv. Vita v Praze 2011.


Hrnčířská pec s keramickou klenbou nalezená v Hořicích

    Jana Vorlová (* 1957)se narodila v Semilech a od roku 2002 žije a tvoří v Podkrkonoší – v Bozkově. Během studia na gymnasiu se učila kresbě a grafice u Vladimíra Komárka. Během studia na Fakultě architektury ČVUT byla ovlivněna svými učiteli - Jaroslavem Křížem a Rudolfem Riedelbauchem. Silný dojem na ni udělala tvorbaFrantiška Ronovského, s níž se setkala v době, kdy již začínala experimentovat s enkaustikou.Tvorba Jany Vorlové je velmi individuální – tvoří pro sebe, vyjadřuje své vnitřní pocity. Její obrazotvornost je bezprostřední. V obrazech je mnoho skrytých významů – v reálných i fantazijních figurálních kompozicích, stejně jako v geometricky členěnýchkompozicích, plných významových znaků a symbolů. Ve všech jsou zašifrované vnitřní příběhy vyjádřené výtvarnou formou, harmonickou barevností a náročnou malířskou technikou. Na jejích obrazech jsou sice zachycené reálné předměty a figury, imaginativní příběhy však příliš reálné nejsou. Nezobrazují skutečnost, jsou
    V její tvorbě vidíme osobní pocitové vyjádření, podané jedinečným stylem, který obsahuje umělecké prvky expresionismu, abstrakce a syntetického kubismu. Autorka začala s kresbou a malbou jako samouk. Skrze umění formuluje nelehké osobní prožitky, niterné pohnutky a dojmy ze svého života.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00