Jak na věc


podobizna na pilíři u vstupu

V šumném Novém Městě na Moravě navštívíme vilu manželů Albrechtových

    Tajemník nadačního velkostatku František Albrecht oslovil Bohuslava Fuchse s tím, že by si přál účelně a hospodárně situovaný rodinný dům, výsledkem čehož je nejen bohatě členěný interiér, ale také netradiční tvarové pojetí objektu, jehož předsazený objem je vyložený na několika podpěrných pilířích. Pozoruhodný je i k horizontálnímu členění jednotlivých podlaží na fasádách efektně využitý kontrast lomového kamene, bílé omítky a dřeva.
    V dalším díle oblíbeného diváckého cyklu se svérázný průvodce David Vávra převtělí do postavy Limonádového Joea. Projíždí krajem koňmo a s ním po boku přichází zákon, zákon čistých linií a harmonických proporcí kvalitní architektury (2008). Režie R. Lipus
    Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.


Setkáme se sochaři Janem Štursou a Vincencem Makovským

     Jan Štursa je jedním ze zakladatelů českého moderního sochařství. Narodil se v Novém Městě na Moravě, kde také strávil svá mladická léta. Původně toužil po tom, stát se zahradníkem, jeho otec si však přál mít syna krejčího. Štursův učitel kreslení ve svém žáku rozpoznal umělecký talent a z Jana se nakonec stal sochař. Začínal v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. Poté se přihlásil na Akademii výtvarných umění, kde studoval pod lektorským dohledem Josefa Václava Myslbeka, v jehož ateliéru Štursa tvořil převážně ženské akty. Ty po první světové válce vystřídaly díla inspirovaná Štursovými tragickými zážitky z fronty. V posledních letech svého života se pak věnoval výhradně portrétům, měl tu čest ztvárnit takové velikány, jakými byli například Tomáš Garrigue Masaryk, Alois Jirásek, Leoš Janáček či Max Švabinský. Svou životní pouť ukončil Jan Štursa 28. dubna roku 1925, kdy se, krátce po slavnostním umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii, ve svém ateliéru zastřelil.
    I Vincenc Makovský, stejně jako Štursa, pochází z Nového Města na Moravě. S vidinou, že se stane malířem se krátce po skončení 1. světové války přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze. Studia úspěšně dokončil v roce 1926. Coby čerstvému absolventovi se mu naskytla obrovská příležitost – dostal stipendium francouzské vlády a do roku 1930 tvořil v pařížském ateliéru Antoina Bourdella. Kromě sochařství, které nakonec převládalo v jeho tvorbě, se Makovský uplatňoval také jako průmyslový designér. Z jeho sochařských děl jistě stojí za zmínku například pomník Aloise Jiráska v Litomyšli, socha prezidenta T. G. Masaryka před ZŠ TGM v Bystřici nad Pernštejnem či podobizna Karla staršího ze Žerotína na nádvoří Nové radnice v Brně.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00