Jak na věc


planety podobné zemi

Družice MAVEN se chystá ke startu

    Ještě než Marcy, jeho spolupracovník Paul Buttler a hrstka průkopnických astronomů po celém světě mohli začít pátrání po cizích planetách, museli zdokonalit metody, jak je hledat. Hvězdy je snadné nalézt pomocí běžných dalekohledů, ale nalezení planety vyžaduje důvtip a trpělivost. Na rozdíl od hvězd, kolem kterých obíhají, jsou planety malé a vyzařují velmi málo světla. Dokonce i obr naší Sluneční soustavy Jupiter má tisíckrát menší hmotnost než Slunce a září deset miliardkrát slaběji. Nesmírná obtížnost pořízení snímku planety obíhající hvězdu spočívá v tom, že planeta září neporovnatelně slaběji než hvězda. Hvězda je tak jasná, že téměř zcela přesvítí mnohem slabší planetu. Lovci planet došli k závěru, že když nemohou vidět planetu přímo, mohou ji vystopovat podle jejího gravitačního vlivu na hvězdu, kterou obíhá. Hvězda bez planet se po obloze pohybuje rovnoměrně, zatímco hvězda s planetami by měla vykazovat usvědčující gravitační kmity. Často říkáme, že planety obíhají Slunce nebo
    Revoluce v honbě na planety, která začala v 90. letech, také vymazala veškeré obavy, že by planety ve vesmíru mohly být vzácné. Katalog cizích planet má už téměř 800 položek. Nyní nastává fáze jejich podrobnějšího studia. Dopplerův efekt používaný Jeffem Marcym a jinými astronomy jim napoví hmotnost planety, kterou objevili. Ale neprozradí jim jejich velikost. Vypočítat rozměry cizí planety vyžaduje pěknou dávku štěstí. Oběžná dráha planety musí být uspořádána tak, abychom ji při pohledu ze Země viděli přecházet přímo před hvězdou. Tomu se říká „přechod“. Astronomové mohou určit velikost planety měřením zeslabení světla hvězdy během takového přechodu.


Jupiter má zase „monokla“

    Nalezení jediné Zemi skutečně podobné planety by bylo náznakem, že takové planety jsou ve vesmíru běžné. A snad by tak také mohl být rozšířený život. Ale až dosud bylo objeveno téměř 800 extrasolárních planet a většina z nich se zdá být naprosto nehostinná pro život takový, jak jej známe. Nalezli jsme tři skupiny světů. První z nich jsou planety, které leží příliš blízko ke hvězdě, jíž obíhají a jsou doslova upečeny. Pak jsou zde planety, které leží mnohem dále a jsou dost chladné a pak takové, které obíhají po velmi výstředných drahách, jež je občas dovedou blízko ke hvězdě a jindy daleko od ní. Takže jsou střídavě velmi horké a studené. Až dosud jsme nenašli žádný svět s džunglemi a lesy. Planetu, která by byla stabilně v obyvatelné zóně, kde se na jejím povrchu vyskytuje voda a další příhodné podmínky. Vzorem opravdu pěkné planety je právě ta naše. Máme ji moc rádi. Máme zde dýchatelný vzduch, příjemnou teplotu a je tady voda. Dokonce ani v naší Sluneční soustavě nenajdeme žádnou ta


Slunce a jeho okolí v přístrojích sondy SOHO roku 2010 a příslušné miniaplikace….

    První, co je třeba udělat, je změřit teplotu planety. Vědci vědí, že díky velké blízkosti u své hvězdy je planeta „slapově zachycena“. To je gravitační efekt, který způsobuje, že hvězdě ukazuje stále stejnou polokouli. Jedna strana je zaplavována žhnoucím horkým zářením hvězdy, zatímco druhá je ponořena do věčné tmy. Pokud by na těchto planetách nevál žádný vítr, denní strana by byla velmi horká a noční velmi studená. Na jaře roku 2007 použili vědci Spitzerovu kosmickou observatoř, která pracuje v oboru infračerveného záření, aby vytvořili hrubou teplotní mapu jak denní, tak i noční strany planety. První mapa extrasolárních planet ukazuje, že denní strana se peče při 820 stupních Celsia, což vzhledem k tomu, jak blízko planeta obíhá kolem své hvězdy, není nijak překvapivé. Ale i noční strana je horká, a to je velmi překvapivé. I v naprosté temnotě je totiž její povrch rozpálen na 500 stupňů. Zcela zřejmě něco distribuuje teplo napříč atmosférou planety, jinými slovy, přenáší
    Showman se svými znalostmi počasí v naší Sluneční soustavě věděl, co že to asi bude. Prošel data, která měl, a došel k závěru, že v tomto cizím světě vanou trysková proudění nebývalého rozsahu. S rychlostmi přes 10 000 kilometrů za hodinu převyšují cokoli, co se děje ve Sluneční soustavě. Na Zemi vanou nejpomalejší větry ve Sluneční soustavě s průměrnými hodnotami kolem 30 kilometrů za hodinu. Na Jupiteru a Saturnu vanou větry o rychlostech stovek kilometrů za hodinu protože zde není povrch, který by je třením zpomaloval. Takže jsme stále ještě na hodnotách zhruba desetkrát nižších, než jaké platí pro tyto horké Jupitery. Počasí na horkých Jupiterech je hodně extrémní, ale na jiné třídě cizích planet – na výstředních obrech – je přímo stvořené pro katastrofické filmy.


Fotografie Jupiteru z Hubblea, konec záhady

    Astrofyzik Alan Boss byl v roce 1995 požádán, aby posoudil článek dvojice švýcarských astronomů oznamující objev první planety obíhající cizí hvězdu. Recenze mu dala zabrat, protože to byl opravdu senzační objev! Švýcaři tvrdili, že objevili planetu podobnou Jupiteru. Jenže zatímco ten oběhne Slunce jednou za dvanáct let, tato planeta to stihne za pouhé čtyři dny. To také znamenalo, že planeta musí být mnohem blíž své centrální hvězdě, zhruba stokrát blíž než Jupiter. A to bylo těžko pochopitelné. Jupiter obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti asi 800 milionů kilometrů. 51 Pegasi b je od své hvězdy vzdálena asi 8 milionů kilometrů. Pokud by tato cizí planeta byla vypuštěna do naší Sluneční soustavy, obíhala by kolem Slunce dokonce mnohem blíže než Merkur. Nepředpokládalo se, že by plynní obři mohli být tak blízko hvězdě. Ta planeta je doslova upečená. S tím, co známe tady na Zemi relativně daleko od Slunce, se to nedá srovnat.


Co se stalo na Jupiteru 3. 6. 2010?

     V současnosti máme nejlepší šanci nalézt obyvatelné Zemi podobné planety okolo chladných, slabých hvězd zvaných červení trpaslíci nebo trpaslíci třídy M. Trpaslíci třídy M jsou velmi zvláštní hvězdy. Pokud by naše Slunce bylo jako 100wattová žárovka, trpaslík M by byl asi jako 10wattová. To znamená, že planeta musí být mnohem blíže ke hvězdě, aby byla dostatečně teplá a mohla mít tekutou vodu. Takové blízké planety jsou pro nás s naší technikou snáze detekovatelné, protože více „tahají“ za hvězdu. Kolem jednoho z těchto trpaslíků M zvaného Gliese 876 obíhají minimálně tři planety. Dvě z nich jsou plynnými obry, ale třetí, Gliese 876 d, je jednou z nejmenších dosud objevených exoplanet. Je zhruba šestkrát nebo sedmkrát hmotnější než Země. A také se nachází právě na okraji obyvatelné zóny své hvězdy. Planeta oběhne svou mateřskou hvězdu za necelé dva dny, ale protože hvězda je tak málo svítivá, nachází se na okraji obyvatelné zóny. Mohla by zde být určitá oblast, pás kolem pl
    A ke stejnému jevu dochází i v případě světelného vlnění. Světlo tělesa pohybujícího se směrem k vám vypadá nepatrně modřejší. A světlo vzdalujícího se objektu se zdá být poněkud červenější. Když se při kmitání hvězdy posunuje vlnová délka světelné vlny k modré a k červené a pak zase zpátky k modré, je tento posun strašně nepatrný. Ale je to právě rozdíl ve vlnové délce světla, co měříme a co nám umožňuje najít planety u cizích hvězd.


Nejkrásnější planeta ve vesmíru.

    Spíše než horkým Jupiterem byla tato planeta prvním objektem nové třídy, které se nazývají výstřední obři, protože jejich oběžné dráhy jsou protáhlé. 70 Virginis b se od své hvězdy vzdaluje až na 100 milionů kilometrů a na druhé straně se přibližuje na 44 milionů kilometrů. My všichni jsme se už od dětství učili, že planety obíhají kolem Slunce po téměř kruhových drahách. Takže co tu k čertu dělá planeta, která obíhá kolem své hvězdy po takto protáhlé, potrhlé dráze? Už první dvě planety objevené u cizích sluncí otřásly naší představou, jak by se planety měly chovat. A další objevy ukazují, že výstředné dráhy jsou ve vesmíru běžné, zatímco kruhové dráhy naší Sluneční soustavy jsou vzácné.
    Tento dalekohled má být dokončen po roce 2020. Bude schopný zachytit snímky až 10krát ostřejší než Hubbleův kosmický dalekohled. Také NASA a Evropská kosmická agentura společně vyvíjejí několik systémů velkých kosmických dalekohledů, pro hledání hvězd s našimi planetárními příbuznými. Pro lidstvo bude ohromně vzrušující zjistit, jestli jsou u těch nepatrných světýlek, která vidíme na noční obloze, Zemi podobné planety. S pokrokem techniky budeme do několika desítek let schopni nalézt planety, které více připomínají Zemi. Planety, na kterých snad existuje život, a možná i stromy a parní vlaky.


PLANETA OPIC Kolekce (3 Blu-ray)

    Takže jak mohla obří plynná planeta jako 51 Pegasi b vzniknout tak blízko své spalující hvězdy? Dnes chápeme tvorbu planet jako téměř chaotický proces, něco jako hru v kostky, s množstvím vznikajících planetesimál, aspirantů na budoucí planety, či tak trochu jako gravitační škatule, škatule, hejbejte se, při které planety soupeří o svůj vlastní prostor. Během tohoto soupeření jsou některé planety ze Sluneční soustavy vystřeleny a jiné vrženy směrem ke středu. Domníváme se, že některé planety se zřítí a shoří ve své mateřské hvězdě, zatímco jiné přežijí na blízkých, ale stabilních drahách. A to je případ horkých Jupiterů.
    Takže, jaká by měla být cizí planeta, aby byla opravdu podobná Zemi? Měla by být převážně kamenná s dostatkem vody pro oceány, ale zase ne s takovým množstvím, aby tam nebyla žádná pevnina. A měla by se také nacházet v obyvatelné zóně své hvězdy. Obyvatelná zóna je pásmo vzdáleností od hvězdy, ve kterém by planeta mohla mít na povrchu tekoucí vodu. Když Zemi postrčíte ke Slunci, veškeré oceány se vyvaří. Nebo když ji posunete příliš daleko, oceány naopak zamrznou. A to je také zlé pro život. V naší Sluneční soustavě sahá obyvatelná zóna od dráhy Marsu až ke dráze Venuše. Ale v cizích slunečních soustavách je obyvatelná zóna proměnlivá v závislosti na teplotě hvězdy.


ÚSVIT PLANETY OPIC + ZROZENÍ PLANETY OPIC Kolekce (2 Blu-ray)

    I přes velkolepost tohoto objevu ani tato a ani žádná další exoplaneta neponese jméno řeckého či římského boha. Místo toho získá název své mateřské hvězdy v astronomickém katalogu – 51 Pegasi – s přidaným malým písmenem b. Pokud by byla u stejné hvězdy objevena další planeta, dostala by podle standardní nomenklatury malé písmeno c a tak by to šlo dále podle abecedy. Ale toto pojmenování je jediným skromným momentem v případě 51 Pegasi b. Objev totiž otřásl základy našeho postoje k planetám.
    Je to zcela odlišné od čehokoli, co známe ze Sluneční soustavy. Pokud byste zde byli, uhořeli byste dříve, než byste se stačili rozhlédnout. Vesmír se zdá být mistrem ve vytváření podivných světů, dokonce na nejvíce nepravděpodobných místech. Neutronové hvězdy jsou pozůstatky po obřích hvězdách, které explodovaly jako supernovy. Nikdo neočekával objev planet obíhajících v tak nebezpečné části vesmíru. A přece na počátku 90. let astronomové objevili dvě kamenné planety obíhající pulsar, vzdálený 11 bilionů kilometrů od Země. Tento průlom ve skutečnosti předcházel objev 51 Pegasi b, což jej technicky učinilo vůbec prvním objevem exoplanety. Protože ale obíhají kolem zvláštní hvězdy, mnoho astronomů považuje planety pulsaru za svébytnou kategorii. Planety u pulsaru byly velmi zajímavé. Mimo jiné proto, že měly velmi malou hmotnost, mnohem podobnější hmotnosti Země. Vytvořily zajímavou exotickou třídu nebo rodinu planet, ale není to rozhodně hlavní proud.


PLANETA OPIC 1 - 3 (Zrození planety opic, Úsvit planety opic, Válka o planetu opic) Steelbook™ Kolekce Limitovaná sběratelská edice + DÁREK fólie na SteelBook™ (3 Blu-ray)

    Je tedy Země s pevným povrchem, oceány a různorodým životem jen zázrakem ve vesmíru bez blízkých příbuzných? První objevy cizích planet tuto otázku dosud nezodpověděly. Potvrdily však oprávněnost tohoto výzkumu, který byl dříve považovaný za zbytečný. Třebaže mnozí věřili, že ve vesmíru musejí být jiné světy, jejich nalezení bylo obecně považováno za něco, co je mimo dosah současné vědy. Ještě před několika desetiletími byl astronom pátrající po extrasolárních planetách brán zhruba stejně tak vážně, jako někdo, kdo hledá UFO. Když v 80. a 90. letech začalo hledání planet, bylo to považováno za něco na okraji standardní vědy. Na počátku 80. let kariéra Jeffa Marcyho nesměřovala nikam. Jeho výzkum magnetických polí hvězd uvázl na mrtvém bodě a on začal pochybovat o svých schopnostech vědce. Když poprvé začal přemýšlet o hledání planet, bylo to v období, kdy se domníval, že je jeho kariéra vědce u konce. Řekl si, že nejlepší na závěr bude zkusit něco, o čem si každý myslel, že nikdy nemůž
    Jejich skupina ustoupila do lesů, kde se často utkávají v bitvách s lidskou armádou, vedenou nelítostným plukovníkem McCulloughem (Woody Harrelson). Ztráty opičího společenství jsou obrovské a Caesar cítí bolest z každé smrti. Potýká se s vlastními temnějšími instinkty a nastupuje na cestu pomsty, na níž se nevyhnutelně střetne s plukovníkem v epické bitvě, která určí, kdo se stane vůdčím druhem, jenž bude určovat další osud těch druhých, poražených.
    Válka o planetu opic začíná dva roky po událostech předchozího snímku Úsvit planety opic. Z inteligentního šimpanze Caesara (Andy Serkis) se stal nezpochybnitelný vůdce rozrůstajícího se společenství opic, a když se s ním nyní setkáváme, je mu okolnostmi vnucena nová role válečného generála. Situace opičího klanu vedeného Caesarem je totiž katastrofální.


Saturnova „Mořská víla“ – Calypso

    Start družice MAVEN k Marsu se blíží. Dne 13. 11. proběhlo úspěšné zasedání komise FRR (Flight Readiness Review), která vyhodnotila připravenost nosiče rakety Atlas V ke startu. Ta má za úkol vynést do vesmíru sondu MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN, což v překladu znamená atmosféra a nestálý vývoj Marsu). MAVEN bude monitorovat atmosféru a ionosféru Marsu. [...] číst dále »
    U šimpanze Caesara se postupně začne projevovat vysoká inteligence a Will zjistí, že za to zřejmě může působení jeho léku. Začne mu ho tajně podávat a tím nechtěně otevře bránu k lidské zkáze. Čím dál inteligentnější zvíře se po čase ocitne v přírodní rezervaci, kde začne v čele ostatních opic pomaloučku připravovat vzpouru proti těm, kdo zabili jeho rodiče a jeho zavřeli do tohoto „fešáckého kriminálu“. Tedy proti lidem.


PLANETA OPIC: CÉZAROVA PRVOTNÍ Kolekce Limitovaná sběratelská edice Dárková sada (8 Blu-ray)

    Na podzim roku 2007 sledovali přechod horkého Jupiteru zvaného Trace 4 přes jeho hvězdu v souhvězdí Herkules, vzdálenou 1400 světelných roků. Planeta má srovnatelnou hmotnost s Jupiterem a měla by být zhruba stejně velká. Ale astronomové byli překvapeni. Trace 4 se ukázala být dvakrát větší než Jupiter. Je to dosud největší objevená planeta. Některé z těchto extrasolárních planet jsou skutečně načechrané, doslova nafouknuté a my si myslíme, že příčinou toho je jejich vnitřní zdroj tepla, který zvyšuje tlak uvnitř planety a způsobuje její rozpínání. Je to velmi podobné kotli parní lokomotivy. V parním kotli je voda, kterou ohřívá zdroj tepla. Voda se mění v páru, tlak stoupá a posouvá píst parního kotle. Pokud by plyny neměly schopnost se rozpínat, planety by se nenafukovaly a parní stroje by nefungovaly. Na planetách jiných hvězd se odehrávají i další jevy, které jsou však mnohem obtížněji vysvětlitelné.
    Astronom Laird Close z Arizonské univerzity doufá, že se nám vbrzku podaří pořídit první snímky takové planety. Aby to však bylo možné, je třeba obřího skoku ve vývoji dalekohledů. V laboratoři zrcadel Stewartovy observatoře – v obrovském prostoru pod ochozy univerzitního fotbalového stadiónu – pracují technici na nové generaci super dalekohledů. Největší zrcadlo, jaké kdy bylo vyrobeno, má průměr 8,4 metru, ale přesto je to jen jeden segment obřího Magellanova dalekohledu. V sestavě se sedmi dalšími stejně velkými zrcadly vytvoří dalekohled odpovídající průměru 25,5 metru, který bude schopný přímo zobrazit exoplanety, a možná dokonce Zemi podobné planety.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00