Jak na věc


planety podobné zemi

Saturnova „Mořská víla“ – Calypso

    Takže, jaká by měla být cizí planeta, aby byla opravdu podobná Zemi? Měla by být převážně kamenná s dostatkem vody pro oceány, ale zase ne s takovým množstvím, aby tam nebyla žádná pevnina. A měla by se také nacházet v obyvatelné zóně své hvězdy. Obyvatelná zóna je pásmo vzdáleností od hvězdy, ve kterém by planeta mohla mít na povrchu tekoucí vodu. Když Zemi postrčíte ke Slunci, veškeré oceány se vyvaří. Nebo když ji posunete příliš daleko, oceány naopak zamrznou. A to je také zlé pro život. V naší Sluneční soustavě sahá obyvatelná zóna od dráhy Marsu až ke dráze Venuše. Ale v cizích slunečních soustavách je obyvatelná zóna proměnlivá v závislosti na teplotě hvězdy.
    Na podzim roku 2007 sledovali přechod horkého Jupiteru zvaného Trace 4 přes jeho hvězdu v souhvězdí Herkules, vzdálenou 1400 světelných roků. Planeta má srovnatelnou hmotnost s Jupiterem a měla by být zhruba stejně velká. Ale astronomové byli překvapeni. Trace 4 se ukázala být dvakrát větší než Jupiter. Je to dosud největší objevená planeta. Některé z těchto extrasolárních planet jsou skutečně načechrané, doslova nafouknuté a my si myslíme, že příčinou toho je jejich vnitřní zdroj tepla, který zvyšuje tlak uvnitř planety a způsobuje její rozpínání. Je to velmi podobné kotli parní lokomotivy. V parním kotli je voda, kterou ohřívá zdroj tepla. Voda se mění v páru, tlak stoupá a posouvá píst parního kotle. Pokud by plyny neměly schopnost se rozpínat, planety by se nenafukovaly a parní stroje by nefungovaly. Na planetách jiných hvězd se odehrávají i další jevy, které jsou však mnohem obtížněji vysvětlitelné.


Fotografie Jupiteru z Hubblea, konec záhady

    Byl to zcela nečekaný objev. Byla to planeta, která zde nemohla vzniknout. Astronomové věděli, že sem nepatří. Je to jako když jsme našli sekvoje uprostřed Central Parku. Víme, že sem nepatří. Jak se sem dostaly? A stejně se astronomové ptají sami sebe na původ těchto obřích planet. 51 Pegasi b není jen hříčkou přírody. Byla první z desítek takzvaných „horkých Jupiterů“, které byly objeveny na zdánlivě nemožných drahách. Nemožných z pohledu teorie vysvětlující vznik plynných planet. Ta předpokládá, že kámen a led v disku obklopujícím mladou hvězdu se pospojoval do pevného jádra, na které se nabaloval plyn. Těleso rostlo stále víc, dokud nespotřebovalo veškerý materiál pro tvorbu planety ve svém okolí. Tento proces se musí odehrávat dostatečně daleko od hvězdy, v místech kde je dost chladno, aby zde mohl existovat led. Nemůžete vytvořit něco tak hmotného tak blízko hvězdy. Musí to vzniknout za „čárou sněhu“, kde se může vytvořit led, a to je ve Sluneční soustavě pr
     Vezměme v úvahu Slunce a Jupiter. Slunce je asi tisíckrát hmotnější než Jupiter. Ve vesmíru to znamená, že planety vykreslují dlouhé dráhy kolem těžiště, zatímco hvězdy mnohem kratší, ale stále ještě zaznamenatelné dráhy. A právě toto nepatrné kývání světla hvězdy vědci využívají k nalezení exoplanety. Ale toto kmitání by bylo nepozorovatelné, pokud by neexistoval Dopplerův jev – vlnová délka světla tělesa se zkracuje, když se pohybuje směrem k vám, a naopak se prodlužuje, když se od vás vzdaluje. Dopplerův jev dobře znáte, pokud jste někdy poslouchali jedoucí vlak. Když se k vám vlak přibližuje, slyšíte tón s rostoucí frekvencí, a když se vlak od vás vzdaluje, jeho houkání má stále nižší a nižší frekvenci.


Co se stalo na Jupiteru 3. 6. 2010?

    Nalezení jediné Zemi skutečně podobné planety by bylo náznakem, že takové planety jsou ve vesmíru běžné. A snad by tak také mohl být rozšířený život. Ale až dosud bylo objeveno téměř 800 extrasolárních planet a většina z nich se zdá být naprosto nehostinná pro život takový, jak jej známe. Nalezli jsme tři skupiny světů. První z nich jsou planety, které leží příliš blízko ke hvězdě, jíž obíhají a jsou doslova upečeny. Pak jsou zde planety, které leží mnohem dále a jsou dost chladné a pak takové, které obíhají po velmi výstředných drahách, jež je občas dovedou blízko ke hvězdě a jindy daleko od ní. Takže jsou střídavě velmi horké a studené. Až dosud jsme nenašli žádný svět s džunglemi a lesy. Planetu, která by byla stabilně v obyvatelné zóně, kde se na jejím povrchu vyskytuje voda a další příhodné podmínky. Vzorem opravdu pěkné planety je právě ta naše. Máme ji moc rádi. Máme zde dýchatelný vzduch, příjemnou teplotu a je tady voda. Dokonce ani v naší Sluneční soustavě nenajdeme žádnou ta


Slunce a jeho okolí v přístrojích sondy SOHO roku 2010 a příslušné miniaplikace….

    Je tedy Země s pevným povrchem, oceány a různorodým životem jen zázrakem ve vesmíru bez blízkých příbuzných? První objevy cizích planet tuto otázku dosud nezodpověděly. Potvrdily však oprávněnost tohoto výzkumu, který byl dříve považovaný za zbytečný. Třebaže mnozí věřili, že ve vesmíru musejí být jiné světy, jejich nalezení bylo obecně považováno za něco, co je mimo dosah současné vědy. Ještě před několika desetiletími byl astronom pátrající po extrasolárních planetách brán zhruba stejně tak vážně, jako někdo, kdo hledá UFO. Když v 80. a 90. letech začalo hledání planet, bylo to považováno za něco na okraji standardní vědy. Na počátku 80. let kariéra Jeffa Marcyho nesměřovala nikam. Jeho výzkum magnetických polí hvězd uvázl na mrtvém bodě a on začal pochybovat o svých schopnostech vědce. Když poprvé začal přemýšlet o hledání planet, bylo to v období, kdy se domníval, že je jeho kariéra vědce u konce. Řekl si, že nejlepší na závěr bude zkusit něco, o čem si každý myslel, že nikdy nemůž
    Jak rozšířené mohou být ve vesmíru? Kdyby i jen jedno procento všech hvězd obíhaly planety podobné té naší, stále by to znamenalo, že existují miliardy jiných Zemí. Jsme si téměř jisti, že terestrické neboli Zemi podobné planety existují ve velkém množství. Ale jak moc jsou Zemi podobné? Otázka, zda Země není nakonec opravdu jen jedna, je stále otevřená. A je to také velmi zneklidňující otázka. Prostředí na cizích planetách může být tak odlišné, jak si jen dokážeme představit. Mohli bychom nalézt planety zcela pokryté vodou, mrazivé ledové pustiny, světy podobné Marsu, ale snad s hustou atmosférou sycenou aktivními sopkami, a dokonce planety se dvěma slunci na obloze. Mohou existovat planety, které jsou pro člověka obyvatelné. Na dalších by se lidé neodvážili ani přistát, ale mohli by tam žít jiní tvorové. Příroda může vytvořit mnohem více planet, než si umíme představit.


PLANETA OPIC Kolekce (3 Blu-ray)

    Ztratila se Vám vaše oblíbená planeta z ranní nebo večerní blohy v sluneční záři, odložte dalekohled a použijte přístroje sluneční sondy SOHO …, chcete mít neustále přehled o Slunci, jeho okolí a slunečních skvrnách, používejte miniaplikace Full Sun… číst dále »
    Existují planety mimo Sluneční soustavu? Jen někteří vědci se odvážili tuto otázku zkoumat. Počátek hledání planet opravdu začal tak trochu na bláznivém okraji vědy. Byly nalezeny už stovky těchto exotických těles. Mohlo by některé z nich hostit život? Planety, které nyní objevujeme, jsou tak trochu monstra. Okamžitě byste uhořeli, dříve než byste se rozhlédli po okolí. Ale některé planety slibují více naděje. Mohli bychom nalézt další Zemi? Stále ještě nevíme, jestli je naše Země běžně se vyskytující planetou, nebo jedním z miliardy vrtochů přírody. Vydejme se hledat extrasolární planety!


ÚSVIT PLANETY OPIC + ZROZENÍ PLANETY OPIC Kolekce (2 Blu-ray)

    Ještě než Marcy, jeho spolupracovník Paul Buttler a hrstka průkopnických astronomů po celém světě mohli začít pátrání po cizích planetách, museli zdokonalit metody, jak je hledat. Hvězdy je snadné nalézt pomocí běžných dalekohledů, ale nalezení planety vyžaduje důvtip a trpělivost. Na rozdíl od hvězd, kolem kterých obíhají, jsou planety malé a vyzařují velmi málo světla. Dokonce i obr naší Sluneční soustavy Jupiter má tisíckrát menší hmotnost než Slunce a září deset miliardkrát slaběji. Nesmírná obtížnost pořízení snímku planety obíhající hvězdu spočívá v tom, že planeta září neporovnatelně slaběji než hvězda. Hvězda je tak jasná, že téměř zcela přesvítí mnohem slabší planetu. Lovci planet došli k závěru, že když nemohou vidět planetu přímo, mohou ji vystopovat podle jejího gravitačního vlivu na hvězdu, kterou obíhá. Hvězda bez planet se po obloze pohybuje rovnoměrně, zatímco hvězda s planetami by měla vykazovat usvědčující gravitační kmity. Často říkáme, že planety obíhají Slunce nebo
    Tento dalekohled má být dokončen po roce 2020. Bude schopný zachytit snímky až 10krát ostřejší než Hubbleův kosmický dalekohled. Také NASA a Evropská kosmická agentura společně vyvíjejí několik systémů velkých kosmických dalekohledů, pro hledání hvězd s našimi planetárními příbuznými. Pro lidstvo bude ohromně vzrušující zjistit, jestli jsou u těch nepatrných světýlek, která vidíme na noční obloze, Zemi podobné planety. S pokrokem techniky budeme do několika desítek let schopni nalézt planety, které více připomínají Zemi. Planety, na kterých snad existuje život, a možná i stromy a parní vlaky.
    Blíží se srpen, to je doba letních prázdnin, teplých nocí, ale také šíření řetězové zprávy o tom, jak bude vidět planeta Mars. I když už bylo o této nepravdě napsáno a informováno mnoho, stále je dost lidí, kteří ji považují za pravdivou... číst dále »


PLANETA OPIC: CÉZAROVA PRVOTNÍ Kolekce Limitovaná sběratelská edice Dárková sada (8 Blu-ray)

    Astronom Laird Close z Arizonské univerzity doufá, že se nám vbrzku podaří pořídit první snímky takové planety. Aby to však bylo možné, je třeba obřího skoku ve vývoji dalekohledů. V laboratoři zrcadel Stewartovy observatoře – v obrovském prostoru pod ochozy univerzitního fotbalového stadiónu – pracují technici na nové generaci super dalekohledů. Největší zrcadlo, jaké kdy bylo vyrobeno, má průměr 8,4 metru, ale přesto je to jen jeden segment obřího Magellanova dalekohledu. V sestavě se sedmi dalšími stejně velkými zrcadly vytvoří dalekohled odpovídající průměru 25,5 metru, který bude schopný přímo zobrazit exoplanety, a možná dokonce Zemi podobné planety.
    Pobyt na planetě pulsaru by byl velmi nebezpečný. Všude kolem vás by bylo záření s vysokou energií, zkrátka prudký nápor částic a vlnění, a radiační pole by bylo tak silné, že by zničilo vaše živé tkáně, a pokud by vás bezprostředně nezabilo, nepochybně by velmi rychle způsobilo rakovinu a mutace. Přesto všechno nás planety pulsaru naučily něco zásadního o formování planet ve vesmíru. Tyto podivné planety obíhající neutronovou hvězdu nás naučily, že vznik planet je relativně jednoduchý. Gravitace snadno přitáhne částice hmoty k sobě navzájem, pokud jich je v dané oblasti dostatek. Jestliže je příroda tak dobrá ve vytváření planet dokonce za tak těžkých podmínek, pak je poměrně vysoká pravděpodobnost, že vesmír je plný planet a že někde v jeho hlubinách čekají na objevení cizí Země.


Družice MAVEN se chystá ke startu

    Lidstvo v mezidobí prakticky zdecimoval agresivní virus, jehož první příznaky se objevily na konci prvního dílu. Těm, kteří virovou pandemii přežili, navíc hroutící se svět stavěl do cesty další nečekané překážky. Území uvolněné lidmi postupně obsadil národ geneticky pozměněných lidoopů, v jejichž čele stojí právě Caesar. Síla a schopnosti Ceasarova království narůstají, postupně vzniká nová civilizace řídící se novými zákony a pravidly; civilizace, která si dokáže představit Zemi bez lidí. Planetu opic.
     V případě exoplanet se zdá, že každý nový objev vytváří zbrusu nové pole vědeckého studia. Adam Showman studuje na Arizonské univerzitě počasí na planetách. Nedávno se mu podařilo určit počasí na první planetě mimo naši Sluneční soustavu. Jevy, které zde nalezl, skutečně patří na cizí svět. Větry tam vanou rychlostí 10 000 kilometrů za hodinu a možná i vyšší. To překonává všechno v naší Sluneční soustavě. HD 189733 b je horký Jupiter vzdálený více než 60 světelných roků od Země. Obíhá hvězdu velikosti našeho Slunce ve vzdálenosti pouhých 5 milionů kilometrů a potřebuje k tomu jen o něco málo víc než dva dny. Jak je možné rozluštit počasí na planetě vzdálené 600 bilionů kilometrů?


PLANETA OPIC 1 - 3 (Zrození planety opic, Úsvit planety opic, Válka o planetu opic) Steelbook™ Kolekce Limitovaná sběratelská edice + DÁREK fólie na SteelBook™ (3 Blu-ray)

    Válka o planetu opic začíná dva roky po událostech předchozího snímku Úsvit planety opic. Z inteligentního šimpanze Caesara (Andy Serkis) se stal nezpochybnitelný vůdce rozrůstajícího se společenství opic, a když se s ním nyní setkáváme, je mu okolnostmi vnucena nová role válečného generála. Situace opičího klanu vedeného Caesarem je totiž katastrofální.
    Konečně máme k dispozici fotografie planety Jupiter, které pořídil Hubble Space Telescope dne 7.6.2010, asi 4 dny po zaznamenaném záblesku v atmosféře planety. Zdá se, že záblesk doprovázel zánik obřího meteoru, který shořel vysoko nad vrcholky mraků Jupitera (podobné pozorujeme na Zemi jako bolidy). Neponořil se tedy dostatečně hluboko do atmosféry, proto nedošlo k výbuchu, který by po sobě zanechal mračno trosek, jak jsme mohli pozorovat u předchozích impaktů. číst dále »
    U šimpanze Caesara se postupně začne projevovat vysoká inteligence a Will zjistí, že za to zřejmě může působení jeho léku. Začne mu ho tajně podávat a tím nechtěně otevře bránu k lidské zkáze. Čím dál inteligentnější zvíře se po čase ocitne v přírodní rezervaci, kde začne v čele ostatních opic pomaloučku připravovat vzpouru proti těm, kdo zabili jeho rodiče a jeho zavřeli do tohoto „fešáckého kriminálu“. Tedy proti lidem.


Jupiter má zase „monokla“

    Všichni astronomové, kteří zasvětili svůj život tomuto hledání, věří, že je jen otázkou času, než objevíme první skutečně Zemi podobnou planetu. Už nyní běžně objevujeme planety, které jsou pět až desetkrát těžší než naše Země. Nejsme ještě úplně v bodě, kdy budeme nacházet Země. Je to bod, do kterého se teprve chceme dostat. Ale nacházíme planety, které jsou stále bližší naší domovské planetě. Až skutečně nalezneme důkazy, že existují obyvatelné planety, bude to pro lidstvo zcela převratná událost.
    Je to zcela odlišné od čehokoli, co známe ze Sluneční soustavy. Pokud byste zde byli, uhořeli byste dříve, než byste se stačili rozhlédnout. Vesmír se zdá být mistrem ve vytváření podivných světů, dokonce na nejvíce nepravděpodobných místech. Neutronové hvězdy jsou pozůstatky po obřích hvězdách, které explodovaly jako supernovy. Nikdo neočekával objev planet obíhajících v tak nebezpečné části vesmíru. A přece na počátku 90. let astronomové objevili dvě kamenné planety obíhající pulsar, vzdálený 11 bilionů kilometrů od Země. Tento průlom ve skutečnosti předcházel objev 51 Pegasi b, což jej technicky učinilo vůbec prvním objevem exoplanety. Protože ale obíhají kolem zvláštní hvězdy, mnoho astronomů považuje planety pulsaru za svébytnou kategorii. Planety u pulsaru byly velmi zajímavé. Mimo jiné proto, že měly velmi malou hmotnost, mnohem podobnější hmotnosti Země. Vytvořily zajímavou exotickou třídu nebo rodinu planet, ale není to rozhodně hlavní proud.


Nejkrásnější planeta ve vesmíru.

    Showman se svými znalostmi počasí v naší Sluneční soustavě věděl, co že to asi bude. Prošel data, která měl, a došel k závěru, že v tomto cizím světě vanou trysková proudění nebývalého rozsahu. S rychlostmi přes 10 000 kilometrů za hodinu převyšují cokoli, co se děje ve Sluneční soustavě. Na Zemi vanou nejpomalejší větry ve Sluneční soustavě s průměrnými hodnotami kolem 30 kilometrů za hodinu. Na Jupiteru a Saturnu vanou větry o rychlostech stovek kilometrů za hodinu protože zde není povrch, který by je třením zpomaloval. Takže jsme stále ještě na hodnotách zhruba desetkrát nižších, než jaké platí pro tyto horké Jupitery. Počasí na horkých Jupiterech je hodně extrémní, ale na jiné třídě cizích planet – na výstředních obrech – je přímo stvořené pro katastrofické filmy.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00