Jak na věc


klasicismus

6. Klasicismus, osvícenství preromantismus

    Vrcholem klasicistické literatury je dramatická tvorba francouzských autorů. Některé znaky nového stylu (historický námět, zachycení vnitřního konfliktu jedince, který už není jen nicotnou součástí pozemského světa, ale hrdinou individualitou) se objevují již v tragédii Cid, jejímž autorem je Pierre Corneille (1606 - 1684). Hlavními postavami hry, inspirované motivy španělských romancí, jsou mladí lidé z urozených rodin, Chimena a Rodrigo, kteří k sobě cítí lásku. Jejich vztah ovšem komplikují zákony rodové msty: dívčin otec urazil otce Rodrigova, v následném souboji s Rodrigem umírá. Chimena musí proti své vůli trvat na pomstě a Rodrigově smrti. Drama však končí šťastně.
    Zatímco Corneillovi hrdinové podřizují své city společenským normám, postavy tragédií Jeana Racina (1639-1699) - především ženy - podléhají až zuřivým vášním. Např. tragédie Faidra líčí ženu, jež ničí život sobě i jiným kvůli neopětované lásce. Hra vychází z antické předlohy, zpracované např. Ovidiem či Euripidem.
    Pro literární klasicismus bylo dále příznačné rozlišování literárních žánrů "vysokých" (óda, epos, tragédie) a "nízkých" (bajka, satira, komedie, píseň). Zatímco žánry "vysoké" ilustrovaly nadčasové myšlenky a principy, zobrazovaly zejména historická témata, tragické konflikty či vnitřní rozpory hrdinů z vyšší společnosti, žánrům nízkým byla vyhrazena "obyčejná" témata, běžné životní záležitosti (k nimž patřilo např. i zajištění obživy), postavy z nižších vrstev, hovorový jazyk. Mísení těchto řádů, obvyklé v době renesance (Shakespeare, Cervantes), se nepřipouštělo. Vyhraňovaly se různé literární typy (hrdina, lakomec, ctná žena).


Klasicismus, osvícenství, preromantismus (17, 18 st.)

    Neoklasicismus v Anglii zdomácněl také jako sloh obytných domů i jejich vnitřní vybavenosti. Měly spíš palácovou formu, ale tvarosloví bylo výrazně zjednodušené a zploštělé.
    Vyhlášen oficiálním slohem francouzské revoluce, za Napoleona nazván empírem. Jde o sloh monumentálních památníků, ale i drobné architektury, nové typologie a technických staveb. První klasicistní tendence navazují na barokní principy, tedy čistě geometrickou tvorbu. Počátky klasicismu jsou spojeny s vydáním významných děl o antických památkách (J.B. le Roy – Zříceniny nejkrásnějších řeckých památek, 1758). Francie byla v této době výjimečná jak novátorskými tendencemi, tak především centralismem a vytvářením institucí pro všechny možné problémy - 1793 je založena Pařížská umělecko-plánovací komise, 1833 vzniká Urbanistický návrh ozelenění Champs Elysées v Paříži, je navrženo také Place de l’Etoile (hvězdicovité náměstí, dnes Charlese de Gaulla) a Place Concorde (náměstí svornosti) – Jacques Hittorf.


Klasicismus, osvícenství, preromantismus (17, 18 st.) - Všichni Všem

    Literární klasicismus vznikl ve Francii ve druhé polovině 17. století a převládal v celé Evropě až do konce 18. století. Jeho vrchol spadá do doby vlády výše zmíněného krále Ludvíka XIV. (1661 - 1715), z jehož královského dvora se šířil do celé Evropy. Osobitý charakter získal klasicismus v období osvícenství.
    Lakomec ovšem ve své době nepatřil k nejpopulárnějším pracím. Větší pozornost vzbudil až v 19. století, kdy se vsouvislosti s rozvojem kapitalismu stala kritika měšťanstva stěžejním literárním tématem.
    Katedrála Sv. Pavla, Sir Christopher Wren, 1700, monumentální, stále ještě barokní, obraz Sv. Petra v Římě, s řádem se ale pracuje zjednodušeně a zploštěle, tedy už klasicistně.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0007:59:31