Jak na věc


islamofobie po česku | bronislav ostřanský

Spory o oprávněnost termínu islamofobie se vedou i na akademické půdě. Musíme ovšem rozlišovat mezi kritikou islámu a obyčejným urážením.

    Termín islamofobie má své odpůrce i mezi psychology („Fobie je přece nemoc, ale většina takzvaných islamofobů se ze svých postojů nechce léčit“). Trochu paradoxně, odpor proti islamofobii lze nalézt i mezi muslimy („Fobie je o strachu, jak potom můžeme nazývat člověka, který tráví volný čas tím, že na sociální síti vrší nenávistné příspěvky vůči muslimům, islamofobem?“).
    Zatímco jedni (včetně autora těchto řádek) pomocí pojmu islamofobie hodlají věcně uchopit a verbalizovat složitý propletenec kognitivních přístupů i emocionálních pohledů, jiní termín sám pokládají za škodlivou nálepku. Ta má a priori diskvalifikovat a dehonestovat odpůrce islámu v jejich celku, a tudíž není hodna vědeckého ani společenského diskurzu. A zatímco na jedné straně zaznívá potřeba co možná nejobjektivněji rozlišovat mezi kritikou islámu, která je legitimní i potřebná, a přístupy, které již tak legitimní nejsou (urážení, zesměšňování, štvaní, podněcování k nenávisti a podobně), na straně odpůrců islámu zase slýcháváme názor, že termín islamofobie je, ze své podstaty, nástrojem, jehož prostřednictvím hodlají muslimové „frontálně čelit“ oponentům. Už tak nepřehlednou situaci komplikuje fakt, že spory kolem islamofobie nerozdělují jen muslimy a nemuslimy, respektive zastánce a odpůrce islámu, ale rovněž odborníky.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00